„Kde se pěstují brambory?“ zeptala jsem se dcery své příbuzné, zvídavé holčičky, která nedávno skončila docházku do první třídy základní školy. „V supermarketu,“ prohlásila hrdě a na svém výroku kategoricky trvala. Bohužel není první ani poslední. Spousta dnešních dětí má pocit, že supermarket je jakási univerzální výrobna úplně všeho. Stačí prostě jenom dojít, vzít vozík vhodit zboží do něj a zaplatit. Nechápou, že třeba za zeleninou a ovocem pečlivě urovnaným do bedýnek stojí spousta práce e energie.

Základ je v rodině

Jak to napravit? Jak vysvětlit dětem, že brambory nepadají z nebe rovnou do bedniček v obchodě, že je třeba je nejdříve zasázet, vypěstovat, sklidit? Velká váha pochopitelně spočívá na rodině. Jestliže mají rodiče vztah k půdě a dokonce třeba nějakou půdu mají, je vyhráno. Dítě už od útlého věku vidí, že něco sejí nebo sázejí, pak to musí zalévat, hnojit a plít. Teprve po určité době mohou sklízet plody svého snažení. Malé ratolesti vidí, jak rostliny rostou a to může být pro ně zábavné. Pozorovat přírodu, zapisovat si přírůstky, mít radost z každého nového lístečku, květu, plodu. Potomek tak už od malinka srůstá s přírodou a velice záhy pochopí, že supermarket je pouze konečnou stanicí a nejlepší rajčata jsou stejně ta, která si vypěstuje na své vlastní zahrádce. Dá jim totiž čas, energii a lásku. Ovšem ne každé dítě má tuto možnost. V takové chvíli nastupuje škola.

Místo zahrady obchodní centrum

Kdysi bývalo poměrně běžné, že školy měly svoje školní pozemky a zahrady, které čile využívaly pro různé pěstitelské pokusy svých žáků. Dnes už je to ale jinak. Školy často už žádné pozemky nemají, obvykle se zbavily všechno nepotřebného, co jim způsobuje starosti a další finanční náklady a čas. Proto ani není kde něco pěstovat. Radnice navíc bohužel zjistily, že bude mnohem výhodnější prodat pozemek někdejší školní zahrady developerům. Dětské pokusy v pěstování mrkve jim zisk nepřinesou, miliony od developerů ano. A tak na místě bývalé školní zahrady vyroste třeba nové obchodní centrum.

Využít se dají i domovní dvorky

Nic ale není ztraceno. Mnohdy by se ve městech daly využít i dvory domovních bloků. Dříve tam bývaly zahrádky. Možná, že i škola něco podobného má ve svém vnitrobloku. V takovém případě nemusí po žádné půdě v okolí pátrat, má ji přímo před nosem. Potom stačí zanedbaný kout uklidit, vyčistit, vytvořit prostor pro záhonky a navézt hlínu. Jádro ale samozřejmě leží na učitelích. Právě oni by se měli snažit dětem hravou a příjemnou formou dětem vysvětlit, jak je pro člověka půda důležitá a že by bez ní nemohl existovat. Přirozeným způsobem pak vzbudí v dítěti zvědavost. To pak samo bude chtít zkusit si něco pěstovat. Na výsledky snažení bude náležitě pyšné. To je ten nejlepší začátek, jak vytvářet vztah dítěte k půdě.

Zdroj obrázku: https://pixabay.com/cs/most-arboretum-l%C3%A1vka-zahrada-656889/