Free songs
Domů / Kavárna / Hodiny tělocviku: Kolik by jich mělo být? A jak by měly vypadat?
Hodiny tělocviku: Kolik by jich mělo být? A jak by měly vypadat?

Hodiny tělocviku: Kolik by jich mělo být? A jak by měly vypadat?

Ve školních osnovách dosud byly a jsou dvě hodiny tělesné výchovy. Stačí to? Minulý ministr školství chtěl počet hodin tělocviku zvýšit o jednu, tedy na tři týdně. Vedl ho k tomu růst dětské obezity. Proti nebyly ani samotné školy, shodovaly se na tom, že jejich žákům by více tělesného pohybu jedině prospělo.

Více pohybu i o přestávkách

Na druhou stranu jsou už teď žáci na školách časově velice vytížení, takže případná hodina tělesné výchovy týdně navíc by zřejmě musela být na úkor jiného předmětu. A těch je nyní už opravdu hodně. Dětští obezitologové přitom vítají jakoukoli aktivitu, která přiměje děti k většímu množství pohybu, zároveň si ale myslí, že ani třetí hodina tělocviku není samospasitelná. Záleží totiž na její kvalitě. Jiným řešením by například bylo umožnit dětem více pohybu o přestávkách, kdy by bylo možné využít hřiště u školy nebo park.

Vynalézavý tělocvikář si poradí

Podstatné je i to, jak by další hodina tělocviku vypadala. Ideální by třeba bylo, aby si žáci mohli vybrat třeba některý ze svých oblíbených sportů, aby je hodina opravdu bavila, aby stačili ostatním a nesnažili se omlouvat z hodin kvůli tomu, že danou sportovní aktivitu nezvládají. Proto už se sportovní hodiny mění. Kdysi byla náplní hodin tělesné výchovy do velké míry gymnastika. Od té se nyní spíše upouští, důraz spočívá více na hrách a aktivitách spojených s nějakými zážitky. Touto cestou lze v dětech probudit zájem o pohyb, neodradit je. Důležitá je vynalézavost tělocvikáře. Pokud najde vhodný způsob, může děti velice dobře zapojit i do náročnějších sportovních aktivit.

Odsouzení může odradit od pohybu

V úvahu je třeba brát i způsob hodnocení žáků v tělesné výchově. Někdo má pohybové nadání a je pro něj snadný téměř jakýkoli sport, jiný ale má s pohybem problémy, i když se snaží sebevíc. Proto je důležité, aby tělocvikář byl rozumný a nehodnotil jenom nadání, ale i snahu. Pokud tělocvikář dítě odsoudí kvůli tomu, že něco nedokáže tak, jako jeho zdatnější vrstevníci, může tím nenávratně pokřivit vztah dítěte ke sportu na celý život. Nadobro mu pak vezme chuť k pohybu, protože v něm zůstane pocit, že se mu všichni budou pro nemotornost smát. Tělocvikáři by se měli hlavně snažit vybudovat u žáků pozitivnímu vztah ke sportu.

Zdroj obrázku: https://pixabay.com/cs/volejbal-sport-koule-m%C3%AD%C4%8Dov%C3%A9-sporty-520083/

Nahoru