Obědy ve školní jídelně. Pro některé dospělé jsou zdrojem traumatu ještě po letech, kdy opustili základní školu. Typickým evergreenem je třeba hrachová kaše nevábné barvy a bohužel i velmi podobné chuti. Nebo tácy podivného zápachu. Pokud si na jeden z nich školák požil svůj oběd, přešla ho na něj chuť, i kdyby to byl náhodou řízek s bramborovou kaší. Naštěstí už se situace i zde začíná postupně lepšit, a to jak ve složení jídla, tak v kultuře stravování.

Tlak financí i výživových norem

Co a kdo vlastně určuje, jak má takový oběd ve školní jídelně vypadat a co má obsahovat? Alfou a omegou tohoto problému je vyhláška 107/2005 pojednávající o školním stravování. Ta předepisuje finanční limit na nákup potravin, ze kterých má být oběd uvařen. Určuje finanční rozmezí, za které se musí potraviny pořídit. Druhým podstatným kritériem je potom takzvaný spotřební koš, tedy průměrná měsíční spotřeba určitých potravin na jeden školní oběd. Jedná se vlastně o výživové normy. Do těchto dvou parametrů se musí kuchařky ve školních jídelnách vejít. Už na první pohled jistě pochopíte, že to rozhodně není jednoduché. Jsou tlačeny na jedné straně obsahem, co by ve stravě mělo být, na druhé cenou. Z toho samozřejmě vzniká řešení na půl cesty, který z principu věci nemůže být ideální.

V některé jídelně zvládnou i požadavky rodičů

Kuchařky prostě musí vytvořit za málo peněz hodně muziky. Rodiče mají jen omezenou možnost, jak ovlivnit podobu školních obědů. Jde totiž o to, že školní obědy jsou u nás dotovány, a to až do výše 60 % ceny. Když tedy reálná cena oběda je dejme tomu 50 Kč, potom rodič zaplatí jenom 20 Kč. Zbylých 30 Kč přidá stát. Vše je o zkušenosti kuchařek a jejich umění. V některé jídelně jsou schopny plnit přání rodičů a přitom i dodržovat spotřební koš a finanční limity, jinde s odřenýma ušima zvládnou limity i koš, ale speciální přání už nikoli. Nelze ji to mít za zlé. Vaření ve školní jídelně je umění nemožného. Jak vlastně funguje spotřební koš? Kuchařky se musí vejít do množství u daných potravin. To znamená, že kdyby jednou připravily větší porce masa, musí na něm podruhé zase ušetřit. Zkrátka dotované obědy jsou a budou kompromisem. Jde o to, aby to byl kompromis přijatelný pro všechny a netrpěli jím především strávníci.

Zdroj obrázku:https://pixabay.com/cs/j%C3%ADst-maso-zelenina-brambory-958884/