Mnozí rodiče si na to velice dobře vzpomínají. Školy v přírodě bývaly příjemným zpestřením školní výuky. Jak je to s nimi dnes? A jak je koncipovat, aby měly smysl? V současnosti se odborníci shodují na tom, že jezdit na školy v přírodě smysl určitě má, i když pro učitele je to skutečně adrenalinový zážitek. Děti se tu mohou naučit spoustu věcí, ke kterým se jinak nedostanou.
Zvládnout třicetihlavou smečku není snadné
Vyměnit chladné zdi městských školních tříd a přísnou výuku plnou výkladů, ústního zkoušení a písemek za čtrnáct dní nebo dokonce tři týdny s volnějším režimem, kdy se sice děti učí také, ale přece jenom v trochu volnějším režimu a v mnohem příjemnějším prostředí, to je hezký okamžik. Rozhodně by proto byla velká škoda školy v přírodě jakkoli omezovat nebo rušit. I když pro učitele samozřejmě není vůbec jednoduché uhlídat v dnešní době po 24 hodin denně třicetihlavou smečku dětí. Ovšem když se to podaří, je to pro všechny strany přínosem.
Cesta k lepší komunikaci
Učitelé mohou svoje svěřence poznat jinak než ve školních lavicích. Najednou zjistí, že kluk, který se potýká se čtyřkami, může být skvělý kamarád a člověk, který pomůže v krizové situaci a naopak třeba jedničkář se zachová jako sobec. Na takových věcech je potřeba ve škole stavět, a to i během výuky. Čtyřkaři, který je skvělý organizátor a má silné sociální dovednosti dát najevo, že si těchto jeho vlastností váží, i když třeba ve výuce trochu plave. Dát mu prostor projevit své kladné vlastnosti. A naopak sobeckému jedničkáři jemně ale jasně vysvětlit, že tu není jenom on sám, ale také ostatní. Hlavním přínosem může být vzájemné sblížení nejenom dětí ve třídě, ale i učitelů s žáky. Poznají se trochu lépe a díky tomu k sobě naleznou lepší cesty v komunikaci. Může to mít pozitivní vliv i na známky.
Děti rostou k odpovědnosti
Není také od věci popřemýšlet o tom, jestli školu v přírodě nekoncipovat trochu jinak, než dopoledne ve školních lavicích a odpoledne někde na hřišti. Někdy bývá účelnější využít možností lokality a brát svět okolo jako učebnici. Děti tak mohou plnit různé úkoly ze zeměpisu, dějepisu, matematiky, češtiny přímo v terénu formou projektů a her. Vedou si o tom záznamy. Na chvíli tak opustí klasický model. Výsledkem pak může být, že si i nové vědomosti daleko lépe zapamatují. Mají je totiž spojeny se zajímavými zážitky. I děti, které si myslí, že to na škole v přírodě prostě rozjedou, také najednou zjistí, že existují určité hranice, za které nesmí a že je jenom na nich, jestli se nakonec akce povede. A začnou se chovat zodpovědněji. I když se po návratu zase všechno vrátí do starých kolejí, ta zkušenost už v nich zůstane. A růst zodpovědnosti a vzájemné sbližování, to je právě smysl škol v přírodě.
Zdroj obrázku:https://pixabay.com/cs/mot%C3%BDl-makro-hmyz-p%C5%99%C3%ADroda-p%C3%A1r-kv%C4%9Bt-743549/