Soukromé školy od mateřinek po vysokou

Základním úkolem školství je připravit vzděláním děti a mládež tak, aby v dospělosti zvedaly úroveň ekonomiky státu. Jenže s postupem času se mu nakládají úkoly další, jako je výchova dětí, srovnávání jejich úrovně (inkluze) a podobně, což ale úkol první značně ztěžuje. Učitelé si myslí, a také to prohlašují (ústy představitelů Českomoravského odborového svazu pracovníků školství), že úroveň školství je závislá na výši jejich platů.

Lidé mimo školu si zase myslí, že úroveň školství je závislá na kvalitách učitelů a jejich metodách. Cesta ke skutečnému kvalitnímu školství je určitě složitá a myslíme si, že nikdy nebude tak kvalitní, aby nebylo co zlepšovat. Školné hradí studenti soukromých škol, ale také na vyšších odborných školách, jehož horní hranice je ale stanovena na 3.000 Kč za školní rok.

Soukromé školy

Soukromé školy přinesly do školského rybníku rozruch, tedy nabídku vzdělávání podle přání rodičů a ne jen ministerstva. Myšlenka podpořit děti, aby studovaly na školách na úrovni svých předpokladů a talentu, se rozchází někdy s přáním rodičů. Přání je totiž jedno a IQ dětí druhé, některé děti zkrátka na určité směry nemají předpoklady. Na druhou stranu talentované děti, jejichž rodiče na školné nemají, zkrátka musí brát ohled při studiu na spolužáky, kteří se třeba učení vysloveně vyhýbají, mají nějaké handicapy a podobně. Jenže peníze jsou v tomto směru určujícím momentem, kdo se na školy dostane a kdo ne. Při všech těchto negativních vlivech se ukazuje, že soukromé školy mají budoucnost, protože vyplňují mezery, které jsou v v molochu státního školství neřešitelné.

Některé odlišnosti a problémy soukromých a veřejných škol

Soukromé mateřské školy mají především jednu výhodu před klasickými MŠ, nemusí se ohlížet na některé předpisy, to je třeba věk dětí.

Základní soukromé školy mohou vycházet z jiných pedagogických směrů, než jen z “Komenského” a nabízejí určitou specializaci – třeba s rozšířenou výukou jazyků, různé kurzy i větší vybavenost. Ve třídě bývá méně dětí, a tak má učitel více času na každého z nich. Školy aktivněji spolupracují s rodiči žáků nebo se školami v zahraničí. Talentované děti v základních školách mají možnost na 2. stupni studovat i na středních školách v oborech víceletých gymnázií a na konzervatořích v osmiletém oboru tanec.

Střední školy a vyšší odborné školy staví společnost do problému, tím že výrazně vyplňují mezeru a nabízejí vzdělání v tom, čím chtějí studenti být, resp. co chtějí jejich rodiče, bez ohledu na potřeby státu, podniků a organizací. Ze středních a vyšších škol tak vychází do života spoustu mladých, kteří mají vzdělání na něco, v čem těžko najdou uplatnění. Jmenujme za všechny obory třeba ekologii. Dřívější praxe přijímání studentů bez přijímacích zkoušek “pokazil” zákon o jednotných přijímacích zkouškách, což asi zapříčinilo leckde menší zájem studentů o střední soukromé školy. To samé je i v poklesu zájmu o dálkové maturitní studium, z něhož mnohé střední soukromé školy dříve profitovaly.

Soukromé vysoké školy mají dnes trochu pokaženou reputaci tím, že některé z nich umožňovaly různým prominentům získávat tituly za neuvěřitelně krátké studijní období, za málo práce, resp. třeba se závěrečnou prací bez patřičné úrovně. Navíc je tu velký boj o studenty, státní VŠ se neustále rozšiřují, zvyšují kvalitu, spolupráci se zahraničím, nabídku studijních oborů i studijních míst.

Závěr

Asi těžko lze v jednom článku napsat vše o soukromém školství, jedno mu však nelze upřít. Ty nejlepší soukromé školy vždy budou profitovat ze svého jména, kdy jejich razítko na diplomu může majiteli snadněji otevírat dveře u renomovaných firem, kde žádají o místo. A to je vzdělání “za všechny prachy”.