Když poprvé vejdete do školy, první knihou, která se vám dostane do ruky, je slabikář. Právě z něj se děti učí číst, získávají první kontakt s písmeny a literaturou. Tvoří pro ně vstup do světa vzdělání. Děti nejdříve hláskují, slabikují a potom skládají slabiky do slov a vět. Slabikáře mají u nás velice dlouhou historii. Pojďme se společně podívat, jaké se u nás vyskytovaly a v jaké době.

Děti by radost neměly

Už od středověku se rodí abecedáře, tedy první tabulky s písmeny sloužící k výuce. Vůbec první český slabikář je spojen se jménem českého humanisty Jana Blahoslava (1523‒1571) a nese název „Slabikář Czeský a jiných náboženství počátkové, kterýmžto věcem dítky křesťanské hned z mladosti učeny býti mají.“ Právě Blahoslav spolupracoval na jeho tvorbě a dílo vyšlo roku 1547 v Prostějově. Bohužel ale do dnešních dnů známe pouze jeden jediný exemplář této knihy. V současnosti se nachází v Národní knihovně ve Vídni. Dnešní děti by z něj ovšem radost neměly, protože v něm chyběly obrázky.

K písmenkům se přiřazují obrázky

Na další slabikář jsme si museli počkat více než dvě století. V souvislosti se zavedením povinné školní docházky v době panování Marie Terezie (1717‒1780) se roku 1775 objevuje slabikář schválený státem, podle kterého se od této chvíle vyučuje. Obvykle se zde začne abecedou a následují krátké články, z nichž se děti učí číst. Nejčastěji to bývají úryvky z bible. 19. století je ve znamení slabikářů, kdy už se ke konkrétnímu písmenu přiřazuje obrázek, což je novinka.

Fenomény: Poupata a slabikář Oty Janečka

Mnohem později se ale s českými slabikáři doslova roztrhne pytel. Máme tím na mysli dobu první republiky. Po roce 1918 se dá na našich školách napočítat 26 různých slabikářů, podle nichž se prvorepublikové děti učí číst. Jsou tištěny v češtině, slovenštině, ale také němčině, rumunštině, rusínštině a maďarštině. Ovšem tím oficiálním schváleným se stávají Poupata, čítanka mladých, slabikář, který se používal dlouhá léta a byl obrovsky populární. Generace Husákových dětí zase zná jako fenomén slabikář Oty Janečka, používaný asi 20 let. Tam se už objevuje nová metoda učení abecedy, kdy jsou do souvislosti s písmeny dávána celá slova. Kde se můžete podívat, jak se u nás v Čechách slabikáře vyvíjely? Najdete je v knihovně, která sídlí v pražském Pedagogickém muzeu Jana Amose Komenského.

Zdroj obrázku:https://pixabay.com/cs/d%C4%9Bv%C4%8De-%C5%BEena-%C4%8D%C3%ADst-%C4%8Dten%C3%AD-kniha-791037/