Zdánlivě velmi jednoduchá otázka, na kterou ale je nesnadná odpověď. Především by učitel měl brát ohled na žáky a jejich schopnosti. Podobně jako v případě tělocviku nebo hudební výchovy jde o otázku schopností a talentu. Každý nemá všestranné vlohy, a to je třeba mít na zřeteli.

Nevhodným přístupem způsobíte škody

Nevhodný přístup učitele může mít pro individualitu žáka fatální následky i do budoucnosti. „Ty raději nic nekresli, stejně to neumíš!“ takováto věta z úst učitele může napáchat obrovské škody. V dítěti vypěstuje komplex. „Vždyť já stejně kreslit neumím, tak proč bych se snažil?“ přesně takovou reakci v něm vyvolá a může v něm přetrvat celý život, což je ke škodě věci. I když třeba dotyčný kreslit opravdu neumí, je škoda, aby si nenašel k umění žádnou cestu. Mohl se s ním sblížit třeba tak, že si vyzkouší nějaké experimentální výtvarné techniky a některá z nich ho zaujme. V dospělosti se jí pak třeba může věnovat víc. Tvoření pro něj může být výbornou relaxací.

Především podporujte tvořivost dítěte

Jak by tedy měli učitelé výtvarnou výchovu učit, aby nepohřbili v dítěti veškerý zájem o ni? Především podporovat jeho individualitu, tvořivost a fantazii. Ukazovat různé možnosti výtvarných technik, nejenom kresbu nebo malbu, ale třeba i keramiku, tvorbu koláží, malbu na sklo a porcelán, na hedvábí, modelování. Každému žákovi sedne trochu jiný typ vyjádření. Učitel by měl žákovi pomoci nalézt cestu k vyjádření, ať už to bude formou keramické sošky, kresby uhlem, nebo třeba malby temperami. Dát mu námět a možnost zacházet s výtvarnou technikou svobodně. Inspirovat ho. Ptát se ho, co chce tvořit a pomáhat mu realizovat jeho představy. Jestliže ho hned na začátku sváže spoustou pravidel a pouček, dítě bude frustrované, že stejně nesplní představy učitele. Jeho tvořivost bude potlačená už v zárodku, a to je zásadní chyba.

Zdroj obrázku:https://pixabay.com/cs/klematis-kv%C4%9Btina-kv%C4%9Bt-modr%C3%A1-purpur-797754/